Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

 

2010


Nový kamarád Mikeš (září)

Malý domek, kde žijeme, se nachází na kraji města a pole máme hned vedle zahrádky. Tak si u nás hledají domov další nezvaní nájemníci - myši. Caesar je sice hlídač, myš umí ze země vyhrabat, ale sedět a číhat na ni ve dřevníku není nic pro něj. Proto jsme se rozhodli, že si pořídíme kočku. Z vedlejší vesnice jsme v září dovezli malé černobílé koťátko. Zpočátku jsme mysleli, že ho obratem pošlem, odkud přišlo, jak bylo divoké a nepřizpůsobivé. Ale překonali jsme prvotní vzájemnou nedůvěru a během pár týdnů u nás zdomácnělo.

Ovšem na našeho psa si Mikeš zvykal velmi pomalu. Nakonec ale zjistil, že nemá jinou možnost a že je Caesar dobrák a po dvorku ho nahání jen z legrace. A tu hlavičku mu doopravdy taky neprokousne, i když mu ji do své velké zubaté tlamy pořád bere.

Teď v prosinci už pěkně mrzne, jen to praští. No a ti dva jsou na tom tak, že spolu dokáží spát na jedné dece stočení do klubíčka - Caesar vně a vychytralý Mikeš se ohřívá uvnitř klubka!

A tak to nakonec dopadlo tak, jak jsme si bláhově představovali. Snad jen čistotný Mikeš si nemyslel, že bude pořád chodit jako pankáč. Tak totiž vypadá, jak ho Caesar pořád bere do té své tlamy. Hlavu mu vždy pořádně oslintá a rozcuchá. S přičiněním mrazu má pak kocourek účes jako málokdo. Nakonec jsou oba rádi, že mají jeden druhého, když zrovna není nikdo doma.

 

                          Caesar a Mikeš u jedné misky                        ... a vítězoslavný tanec nad prvním úlovkem

 


 

Na letním výcvikovém táboře (červenec 2010)

Opět jsme se zúčastnili výcviku ve stanovém táboře na kynologické klubové základně Sultán v Rýzmburku v Babiččině údolí.

Jen pro představu – tábor plný bezva lidiček a krásných bílých psů. Hodně jsme cvičili, chodili na procházky do přírody, koupali se v řece (tedy jen psi) a sbírali rady a zkušenosti od ostatních psovodů. Týden uběhl jako voda v Úpě a my jeli domů značně unavení ale velmi spokojení. Tím mluvím i za našeho Caesara. Byl ve svém živlu, protože se mohl kamarádit s mnoha pejsky, hlavně fenečkami, což se mu opravdu zamlouvalo. Už nyní se těšíme na další takovou akci.

A musím připomenout, že máme v představenstvu klubu skvělé a obětavé lidi, kteří vše připravili a byli ochotní celý týden vše organizovat. Díky za to, že takoví lidé ještě jsou! 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


 

Zdoláváme překážky (léto 2010)

Překážky jsou zpestřením výcviku a  všichni psi se na ně těší. Obtížnost je různá, ale jejich zvládnutí pomáhá psům i v normálním životě. Nebojí se např. přejít přes dřevěnou lávku, prolézt rourou či skočit přes plot. Mezi ty méně obtížné patří např. kladina, či tunel a mezi ty těžší patří žebř nebo tzv. áčko.

Náš šikula však vše brzy zvládl a na každou překážku se těší.

 

 

 


Socializace našeho psa

Od útlého věku se má pes socializovat. Teorie je jasná, leč v praxi někdy pokulhává. Toho našeho se snažíme seznamovat se všemi věcmi, lidmi a zvířaty, se kterými bude běžně přicházet do styku jak doma, tak na veřejnosti  a za  výjimečných okolností.

Caesara tak stále stavíme do nových situací, ale zdaleka se to nezvládá tak, jak bychom si představovali. Náš pes se cítí dobře ve známém prostředí, obklopen lidmi patřícími do rodiny, v pohodě je i v okolí bydliště se všemi, co potkáváme,  a kamarád je i s našimi známými, kterých není málo. Ale jsou věci, které pejsek (a pak ani páníček) jaksi neustojí, jako  např. průchod hejnem slepic na dvorku u babičky, nebo pachy, lidmi a psy nabyté prostředí výstaviště. V podobných situacích jsem pak vděčná za zdatného pomocníka, se kterým se u vodítka silného mladého psa vystřídám. Zatím jsme taky nejeli hromadným dopravním prostředkem, což bude jistě velká legrace, o které nezapomenu poreferovat.

Takže rada pro všechny: čím dříve se seznamováním začnete, tím lépe wink

 



Caesarova maličkost se zviditelňuje (2. - 4. dubna 2010)

V pátek 2. dubna jsme se rozjeli do Svojanova u Borušova na sraz smečky Caesarových příbuzných i jiných švýcaráků. O den později jsme se tam pak zúčastnili speciální klubové výstavy. Přes Caesarovu urputnou snahu oslnit pouze v dosud neuznané kategorii „nejšpinavší pes“, což nám dával okatě najevo už od pátku svými úprky do špinavé přírody, se štěstí usmálo na Caesarovy čističe a pračky.

Ve velké konkurenci ostatních hezounů totiž zvítězil ve skupině mladých a získal titul CAJC (čekatel na junior šampiona). Prvenství ho potěšilo zvlášť proto, že s ním vůbec nepočítal. Ale jinak si pochvaloval hlavně fakt, že se z poháru dá žrát  surprise

O den později si Caesar odbyl svod mladých, kde se zjistilo, že má apetit na rozdávání, málem jim na něj totiž nestačil metr. No uznejte, že 67 cm v kohoutku už by vážně stačilo... wink 

 

     


Zimní radovánky (leden 2010)

Když napadl první sníh, Caesar běhal sem a tam jako šílený a pořád ho olizoval. Později nám na sněhovou nadílku ještě napršelo a přimrzlo, takže jsme za domkem měli jedno velké kluziště. To se Caesarovi běhalo asi jako pověstnému Štaflíkovi na pomyslných, velmi vratkých štaflích.

Když jsme mu (někdo by řekl, že škodolibě) hodili nějaký ten aport, to byla teprve psina. Caesar pak startuje dlouhým rozběhem s podkluzujícíma zadníma nohama, po dlouhé námaze získanou rychlost však zase nedokáže snížit, kde potřebuje, a s nevolí cíl přejíždí o dva metry dál a musí se vracet. Výhodu naopak pes získával v přetahované o cokoli, kteréžto klání se také knalo na zledovatělém povrchu. To pak obyčejně na zemi končil i jeho dvounohý protivník.
 

 

 

 


TOPlist