2009
 

Zase na cvičáku (prosinec 2009)

Návštěva cvičáku pro štěňata se stala samozřejmostí. Je tam hodně veselo, psi si poběhají, pohrají a taky se něco naučí. Caesar je tam sice asi štěnětem největším, ale nikoli nejstarším. Na cvičáku si hraje se všemi, ale má taky pár oblíbenkyň, jako například Ebinku, se kterou je právě na fotce vlevo (je to Flat Coated retrívr, mimochodem skvělé povahy).

A tak jako děti ve škole baví nejvíce přestávky, tak i psi jsou nejživější a nejspokojeněnší během volna mezi cvičením. Kontakt s ostatními svého druhu je obrovským přínosem ve výchově, i když jdeme někdy ze cvičení s odřeným nosem. Když je na cvičáku hodně sněhu, tak jsou přestávky delší   než cvičení, a to je teprve socializace!

Rodinná setkání (říjen 2009)

Se Zdenkou, majitelkou chovatelské stanice Od Kunovského lesa, ze které Caesar pochází, jsme ve stálém kontaktu a čas od času se naskytne příležitost, při kterých se psí rodinka zase sejde. Např. klubové akce, výstavy anebo vzájemné návštěvy. Při jedné takové jsme se opět viděli v listopadu 2009, kdy delegace z Ostrožské Nové Vsi zavítala k nám. Setkání s mámou Bellou a sestrou Cally si Caesar náramně užívá. Se sestrou jsou totiž výtečnými herními partnery, a tak je vždy pořádně veselo...

zleva: Caesar, Cally a Bella

Lovecké vášně    (konstantně)

Na procházkách Caesar kromě psích kamarádů a jejich dvounohých páníčků potkává i zvířata žijící v polích a lesích. Lovecké pudy nezapře, a tak se mi bohužel nejednou stalo, že jsem nestihla reagovat, bělouš vyrazil za zajícem a já musela počkat, až ho „nedohoní“ a vrátí se zpět. Zajímavé bylo taky setkání s křečkem polním. Poprvé, když ho Caesar viděl, to se křeček vynořil z pole, postavil na zadní a začal prskat a skřípat zuby těsně před psovým čumákem. Caesara to trochu zaskočilo, ale z boje neutekl a snažil se křečka uzírat k smrti. Ten si však své vítězství odprskal a zmizel v nejbližší díře.

O něco později jsme v zimní zasněžené a zledovatělé krajině potkali křečka znovu, jak si to tráduje po poli k hájku, desetiměsíční Caesar už věděl, co má dělat. Oni jsou ti křečci vůbec národ hazardérů, a tak, bůhvíproč, ten malý hubeňour vylezl ze svého úkrytu, aby riskoval život. Dalo mi moc práce, než jsem našeho lovce odchytla alespoň na takovou chvilku, aby se mohl křeček ztratit do bezpečí. I když v mezičase hlodavec téměř akrobaticky doskočil k psí houbě a vrzal zuby, co mu chrup dovolil.

Závěrem snad lze dodat, že přirozené lovecké choutky jsou někdy k nezastavení, a tak musím vše vidět dřív, než náš lovec. A taky že křeček polní, coby druh u nás chráněný zákonem, je v oblasti, kde venčíme psa, ještě o něco víc ohrožený. Ještě že ptáci mají křídla...
 

          Křeček polní

Caesar - práce všeho druhu (září 2009)

Jak se postupem času ukázalo, náš Caesar je velice renesanční stvoření. Na co se podívá, to ho zajímá a projevuje zájem se tomu věnovat hlouběji. Nejpozoruhodnějších výsledků dosahuje v asistenství při čemkoli, ovšem obzvláště pilně se zabývá zametáním. Za krátkou dobu, co je s námi Caesar v domácnosti, jsme "spotřebovali" 3 smetáky a několik malých smetáčků. Koště s dřevěnou tyčkou je schopen úplně rozložit na třísky a jednotlivé štětiny zvlášť. Hadry a látky všeho druhu zase cupuje na velmi drobné kusy.

Má prostě smysl pro precizní práci a tak k ní i přistupuje. Nebojí se ani dřiny kolem moštování jablek, sekání dříví atd. Inu, co v mládí psa neodnaučíš, tím se zabaví.
 

V umělém spánku (září 2009)

Bylo to v září, když měl náš pes pět měsíců, kdy musel na operaci se štěněcí kýlou. Je to zákrok běžný, ale přece jen jsou s ním spojené nepříjemné zážitky. To se totiž musí k panu veterináři, a i když je pan doktor velmi milý a hodný pán, Caesar se instinktivně už ve dveřích vždy obává nejhoršího.

Průběh operace byl normální, jen se pan doktor podivoval nad Caesarovou hmotností - náš pejsek měl v 5 měsících 27 kg, takže od doby, kdy jsme si ho vzali s jeho 10 kg, nám za 3 měsíce přibral na úctyhodných 27, ale také dost vyrostl, takže si nesmí nikdo myslet, že byl obézní.

Po operaci jsme si ho vzali domů ještě v částečné anestesii, takže tzv. ležícího spícího. Probírání bylo nepříjemné, ale všechny špatné příznaky a pocity rychle vyprchaly. Náš pejsek je tak zase zdravý a my z toho máme jenom radost.